Severočeské derby je vždy tak trochu specifické. Zvlášť na stařičkém stadionu v Litvínově, který zažil už spoustu historických bitev a osobností. Tentokrát byl duel Chemiků s Tygry okořeněn blížícím se soutěžním finišem. Litvínov potřebuje každý bod, protože se pohybuje na rozhraní čtvrtého a pátého místa. S ohledem na play-off je v tom velký rozdíl, protože možnost hrát případný rozhodující zápas na domácí půdě skýtá velkou výhodu.

Liberci se v letošním roce proti regionálnímu rivalovi příliš nedaří. Ze tří zápasů pouze jednou dokázal loňského účastníka baráže porazit. I tentokrát tak fanoušci mohli očekávat vyrovnané utkání. Byť úplný začátek naznačoval něco jiného.

Neuběhly ještě ani tři minuty, když rozhodčí poslal Liberec do tří. Jenže Litvínov nabídnutou šanci na vedení v zápase trestuhodně nevyužil. Aktivní byl hlavně Sörvik, mezi střelce se ale zapsat nedokázal. Zvládnuté oslabení hosty psychicky velmi posílilo a nabudilo. Když se počet hráčů na ledě srovnal, mohli se Tygři vrhnout na útočení. V jedenácté minutě chybělo pár centimetrů k tomu, aby gólman Petrásek inkasoval. Zachránila ho ovšem dobře postavená tyčka. Tvrdý duel pokračoval. Do první sirény poslali pánové v pruhovaném ještě další trio hráčů na lavici hříšníků. Jejich tresty však zůstaly nepotrestány, nikdo z borců na hrací ploše se gólově prosadit nedokázal.

Do druhé třetiny vstupovali domácí s výhodou přesilové hry. Za 29 sekund ji dokázali využít. Aktivní Daniel Sörvik vyslal od modré dělovku. Ta se odrazila od bruslí některého z bránících hráčů až za záda gólmana Willa a bylo to 1:0. Chemici bylo jako polití živou vodou. Začátek druhé dvacetiminutovky jednoznačně patřil jim. Liberec nejspíš ještě myšlenkami odpočíval v kabině. Až zhruba kolem třicáté minuty, kdy se zápas lámal ve své polovině, se Tygři vrátili na hrací plochu i mentálně, už nebyli přítomni pouze fyzicky. Hra se najednou srovnala a zase byly vidět šance na obou stranách.

Poslední tříminutovka patřila opět hráčům, kteří nastupují s vervou. Zvlášť ve 38. minutě měl Will i trochu štěstí. To ale k hokeji patří, a tak odcházely oba celky do kabin za příznivějšího stavu pro domácí. Každý sportovec ví, co musí následovat, pokud prohráváte a blíží se závěr utkání. Je třeba zvýšit útočnou aktivitu a snažit se vše tlačit do branky. Přesně s tím Tygři na Litvínov vyrukovali v poslední dvacetiminutovce

Liberec tlačil. Byl si dobře vědom faktu, že pokud chce bez nervů udržet první pozici a získat Prezidentský pohár, potřebuje bodovat. Ve 49. minutě Černý ujel všem, zakončil a vystrašil Petráska. Rozhodčí si vše ještě ověřovali na videu, puk ale brankovou čáru nepřekonal. A tak Litvínov stále těsně vedl. Za moment mohl Válek vedení navýšit, to ale nedokázal. Drama pokračovalo. V čase 54:49 Liberec zaslouženě vyrovnal. Michal Bulíř ranou švihem rozhodl o tom, že se v 55. minutě začalo hrát zase od nuly. Byla to navíc taková rána, že na stadionu zhasla světla. A tak si fanoušci užívali světelnou šou, o kterou se postaraly jejich mobilní telefony. Do konce třetí třetiny další branka nepadla.

Hned v úvodu prodloužení už bylo Tygrům jasné, že prohra Třince a získaný bod jim zaručují zisk trofeje pro vítěze základní části. Ani tak ale nic nevypouštěli a snažili se puk procpat do Petráskovy svatyně. Marně. Ani litvínovskou přesilovku totiž nikdo nedokázal využít. Na řadu přišly nájezdy. Jediným úspěšným exekutorem byl domácí Karel Kubát ve druhé sérii, jeho rána pod víko tak rozhodla o tom, že Litvínov získal důležitý druhý bod. Liberec však nemusí smutnit. Prezidentský pohár už mu letos nikdo nevezme.

„V zápase se projevila naše současná největší slabina – neproměňování šancí. Vlastně jsme ani moc šancí neměli a neproměňovali ani přesilovky. Na druhou stranu jsme dobře bránili oslabení. Byl to excelentní zápas v podání gólmanů. Jsem rád, že jsme uhráli na horké půdě bod. Nájezdy jsou obrázkem naší produktivity,“ kriticky hodnotil duel v Litvínově lodivod Tygrů Filip Pešán.