Tisíce skleněných střepů daly vzniknout názvu násilné události, jež se stala pro miliony lidí úsvitem zkázy.

Jedna jediná noc z 9. na 10. listopadu 1938 se stala nejsmutnější a nejnásilnější událostí v historii lidstva. Území tehdejšího Německa, Rakouska a pohraničních oblastí se stalo místem útoku na příslušníky židovské obce. Bylo zničeno a vyrabováno na sedm a půl tisíc obchodů, vypáleno více jak tisíc synagog a zavražděno devadesát jedna židů.  

„Norimberské zákony a vytěsňování židů ze společnosti přimělo Herschela Grünspana, ke spáchání atentátu na německého velvyslaneckého radu v Paříži Ernsta von Ratha. Jeho smrt byla vítanou záminkou pro nacisty k rozpoutání prvního velkého protižidovského pogromu v novodobých dějinách,“ vysvětloval hejtman Martin Půta. 

Vzniklé škody, přepočtené na dnešní ceny, by dosáhly 45 miliard eur. Přímí postižení museli veškerý nepořádek uklidit, k tomu navíc i zaplatit způsobené škody.

Finanční částky z pojištění všech obchodů, provozoven, ale i synagog zabavili nacisté. A k těm, kteří na ně měli nárok a potřebovali je, se paradoxně vůbec nedostaly.

„Vztahy mezi sudetskými Němci a českou menšinou v tehdejším Reichenbergu, tedy Liberci, bych tehdy označil za sousedské. Byť jsem byl příliš malý, abych si pamatoval veškeré souvislosti. Dramaticky se však změnily přijetím Norimberských zákonů v září 1935. Jejich akceptování našimi sousedy ve městě dodnes nemohu pochopit,“ vzpomněl rodilý Liberečan a poslední žijící člen předválečné židovské komunity ve městě Pavel Jelínek.

Během oné noci byly zapáleny synagogy i v Liberci, Jablonci nad Nisou a České Lípě.

V hlášení četnické stanice v Bílé na Turnovsku z 12. listopadu 1938 doslova stojí: „Oznamuji, že podle sdělení důvěryhodné osoby byly dne 9. listopadu 1938 v Liberci protižidovské výtržnosti. Židovská synagoga byla vypálena a několik výkladních skříní židovských obchodů bylo rozbito. Ježto všichni židé jsou z Liberce vyháněni jest pravděpodobno, že se budou snažiti překročiti státní hranice ilegálně.“

Přes stále se zhoršující situaci si spousta Židů nepřipouštěla přímé ohrožení. Jen málo lidí se včas vystěhovalo.

„Na druhou stranu je třeba říci, že jen velmi málo zemí bylo ochotno udělovat víza. Většina mých příbuzných tak zemřela v koncentračních táborech. Moje babička, Josefína Ledererová, byla zavražděna v Treblince. Z těch, kteří prošli koncentrákem, se vrátily pouze mé dvě tety,“ připomněl výsledek nacistické zlovůle místopředseda Židovské obce Liberec Pavel Jelínek.

„Z dobového zahraničního tisku se můžeme dočíst, že obchody vypadaly jak po náletu, zboží z výloh bylo násilníky rozkradeno a všemu tomu přihlíželi jinak slušní lidé, které jak se zdálo, naprosto ovládla rasová nenávist a hysterie,“ popsal reakce tehdejších svobodných sdělovacích prostředků předseda Židovské obce Liberec Michal Hron.

Tragická linka listopadové noci pokračovala do následujících dnů, měsíců a let, kdy do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen bylo stoupenci nacistického režimu odvlečeno na třicet tisíc Židů.

„Před druhou světovou válkou čítala židovská komunita v Liberci na tisíc čtyři sta osob. Po jejím skončení se do severočeské metropole z koncentračních táborů vrátilo pouhých 37 lidí,“ řekl tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.  

Křišťálová noc a ti, kteří jí významně napomáhali, rozpoutali před osmdesáti lety genocidu namířenou proti židovskému etniku dosud nepředstavitelných rozměrů. V koncentračních táborech bylo zavražděno na šest miliónů příslušníků tohoto národa.

Liberecký kraj, Statutární město Liberec, Federace židovských obcí a Židovská obec Liberec připravily na pátek 9. listopadu v 15 hodin pietní akci spojenou se společnou modlitbou v liberecké synagoze.

Ten samý den bude umístěno po Liberci dvanáct Kamenů zmizelých, o které je třeba klopýtnout pohledem. Společně s již usazenými 25 kameny z předchozích let tak bude mít Liberec od 9. listopadu celkem 37 vzpomínek na ty, jež se stali oběťmi holokaustu.