Bratrská pomoc, jak později vojenskou agresi označoval normalizační komunistický režim po dlouhých jednadvacet let, si v Liberci vyžádala devět lidských životů, nejvíc po hlavním městě.

Nejmladšímu bylo pouhých devatenáct, nejstaršímu 72 let. "Šest obětí si vyžádala ranní nesmyslná střelba v prostorách kolem radnice a další tři lidé zemřeli následkem stejně nesmyslné havárie jednoho z projíždějících tanků, který narazil do podloubí," připomněl mluvčí liberecké radnice Jan Král. 

Invaze ten den pohřbila i veškeré naděje Pražského jara na změnu režimu a přinesla období normalizace. Na události staré 49 let v pondělí na libereckém náměstí vzpomínali nejen pamětníci. 

A i letos se před radnicí sešlo okolo sto padesáti lidí. Oběti okupace uctili položením květin k tankovému pásu a minutou ticha. Na závěr vzpomínkového shromáždění vystoupili žákyně z liberecké Základní umělecké školy a zazněla státní hymna.

„Srpnové události roku 1968 těžce poznamenaly i samotné město Liberec. Na dlouhá léta zlomily v jeho občanech – až na pár výjimek – veškeré pocity hrdosti, odhodlání a vzdoru a nahradily je projevy normalizačního konformismu, sobectví, strachu i zradou ideálů a přátelství," řekl náměstek primátora Liberce pro školství, sociální věci a kulturu Ivan Langr.  

"Nechaly také záměrně veřejně zapomenout na devět mrtvých z dlažby libereckých ulic. Ta ztracená léta se již nedají nikdy dohnat, jsme v tom směru už navždy jejich dlužníky,“ dodal Langr a připomněl jména všech devíti padlých jako připomínku nejvyšší oběti, kterou tehdy museli přinést. 

„Můžeme snad odpustit okupačním vojákům, přestože je od té doby už těžko šlo nazývat bratry, můžeme snad odpustit i těm, kteří v letech následujících pozbyli svůj charakter, přestože je už těžko šlo nazývat přáteli. Můžeme odpustit, ale nesmíme zapomenout,“ dodal Ivan Langr.

Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy, Sovětského svzau, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska v noci z 20. na 21. srpna 1968 zastavil období politického uvolnění a reformu vedoucí k demokratizaci společnosti.

Samotné invaze se zúčastnilo až 750 tisíc vojáků a přes šest tisíc tanků. Vojska se na celém území tehdejšího Československa setkala se spontánním odporem obyvatel, přesto na mnoha místech došlo ke ztrátám na životech.