Zápisky z mateřské 1

Než se Julča narodila, a já se poflakovala doma s obřím břichem, dala jsem si pět novoročních předsevzetí:

1. Po porodu si už na sebe nevezmu těhotenský kalhoty.
2. Nikdy neřeknu: Máme prdíky. Navíc, i kdybychom já nebo Julča trpěly zažívacími potížemi, nebudu to považovat za vhodné konverzační téma.
3. Když půjdu s malou na procházku, vždy si aspoň pročešu vlasy a obtáhnu oči tužkou. V březnu, nejpozději v dubnu vyrazím v botách na podpatku.
4. Nenechám se zneklidnit supermatkama z knížek, které ihned od porodu pocítily dokonalé souznění s miminky a přesně odhadovaly jejich potřeby podle nepatrného záškubu obočí.
5. Nebudu zklamaná, že Julča nemá cit pro novinářské načasování a nestala se prvním miminkem roku. A já tak nemůžu napsat do novin popisek sama o sobě.

Ad 1. Mé obavy ze shazování těhotenských kil se ukázaly jako naprosto zbytečné. Na mateřské mi narostly svaly, jaký jsem v životě neměla. Nejdřív jsem utužovala fyzičku skákáním na balónu a dlouhýma procházkama, abych tu sirénu uspala. Teď zase dělám osobního zvedače k zajímavým vysoko uloženým věcem, který si chce děcko prohlídnout. A taky miluje chůzi po schodech. Nahoru, dolů, nahoru, dolů...

Ad 2. Mateřskému plurálu jsem se zvládla ubránit, ale Julčeny prdíky (jakože tříměsíční koliku) jsem probírala s kdekým. Když kvůli něčemu několik týdnů nespíte v kuse víc než dvě hodiny, stane se to zásadním tématem vašich konverzací i s naprosto cizími lidmi.

Ad 3. Pustnu a je mi to jedno. Spánek je přednější. Podpatky jsem párkrát vytáhla, ale teďka, co trávíme většinu času na pískovišti, bych s nimi působila jako padlá na hlavu. Nějak jsem ze života vyřadila fénování vlasů, takže můj účes připomíná dílo pološíleného kadeřníka. V zimě to kryla čepice, nyní čekám na pařáky, abych ten beztvarej chumel zakryla slamákem. Když Pepa dřív viděl moje tři dny neoholený nohy, smál se a říkal, že vypadám jako angrešt. Když zahlédne moje nohy teď, vyjede mu obočí do půlky čela, ale ve vlastním zájmu si vtípky nechává pro sebe.

Ad 4. Uklidňuje mě, že do tří let kojené, v biobavlně oblečené, montessori školkou vzdělávané děti jsou stejní hajzlíci, jako naše konzumně vychovávaná Julča. Rvačka o jedinej bagr na pískovišti odhalí nízkost dětských povah až na dřeň a není to hezký pohled.

Ad. 5 My jsme tu Julču do novin stejně dostali a příště už se o to musí postarat sama. Kdyžtak aspoň v policejní svodce. "Desetiletá dívka zapálila sbírku deskových her svého otce, protože ji nechtěl pustit k počítači. U požáru zasahovalo pět jednotek hasičů. Odhadovaná škoda dosáhla..."

Zápisky z mateřské jsem poslední rok a půl zveřejňovala na https://www.facebook.com/materska/.

Od teď budu o strastech rodičovství informovat i tady.